Evropa na začátku konce
Cesta k jeho smrti byla dlouhá. Navíc je třeba přiznat, že Západ má na smrti vlastního snu, podle kterého toužil žít, lví podíl. Celé série vojenských invazí, takzvaných humanitárních náletů a cíleného zabíjení vinných a častěji i nevinných lidí z bezpilotních letounů bez spravedlivého soudu, které Západ za posledního čtvrtstoletí podnikl, klestily cestu pro dnešní ruskou invazi na Ukrajinu.
Hlásali jsme práva a mezinárodní normy, podle kterých jsme se však ne vždy řídili. Právo na sebeurčení národů bylo pro nás v případě bosenského konfliktu nepřijatelné a důsledně jsme trvali na nedotknutelnosti hranic. A ty, kteří s námi nesouhlasili, jsme byli připraveni masivně bombardovat. Jenom o pár let později se v případě Kosova pro nás naopak stalo právo na sebeurčení albánského národa natolik významné, že ti, kteří trvali na nedotknutelnosti hranic, byli opět bombardováni hlava nehlava.
O naprosto vylhaných záminkách pro invazi do Iráku se není třeba zmiňovat. Byly to lži, možná takzvaně svaté, protože jejich cílem bylo získat západní veřejné mínění pro souhlas s vpádem spojeneckých vojsk a svržením Saddáma Husajna. Režim tohoto bezohledného diktátora, jenž zabíjel vlastní lidi, byl zcela jistě odsouzeníhodný, takových jako on je ovšem na světě spousta, přičemž velká většina z nich je oficiálně našimi vítanými spojenci. Přesto právě jen a jedině do Iráku vyslal Západ tanky a tisíce vojáků a nastolil tam režim jiný, režim, ve kterém iráčtí občané zatím umírají mnohem častěji, než umírali kdy dříve.
Když bylo třeba nasměrovat změny v Libyi k našemu prospěchu, zcela svévolně jsme překroutili znění rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Co je psáno, to je dáno, toto pravidlo by mělo platit vždy, ne však pro nás, když se nám nehodí. Rezoluce tehdy explicitně umožňovala pouze uzavřít nebe nad Libyí a zamezit tak operacím tamního vládního letectva, což mělo za cíl zastavit další prolévání krve v zemi zmítané občanskou válku. Ve výsledku ale okamžitě došlo k bombardování pouze jedné strany konfliktu, navíc doprovázenému bezskrupulózními výsadky našich speciálních jednotek na libyjské území. Že jsme tak činili, protože Muammar Kaddáfí byl gauner? Ano. Činili jsme tak ovšem v rozporu s mezinárodním právem, s tím mezinárodním právem, které jsme přísahali důsledně dodržovat.
Kdo seje vítr, sklízí bouři. My sami jsme v Iráku, Kosovu, Libyi a na mnoha dalších místech světa dlouhodobě zasévali neúctu k mezinárodnímu právu. Vladimir Putin dnes svojí parcelací Ukrajiny pouze zaváží námi zasetou úrodu zpět do naší stodoly. Tato úroda se nám pranic nelíbí a máme z ní strach, to protože je najednou zcela zřejmé, že odteď je už zase vše dovoleno. Přímo před námi se totiž otevřela skříň plná kostlivců reálpolitiky, se kterou si dnešní Evropa neumí poradit.
Ano, umíme se shodnout na nepodstatném, jsme s to najít řešení pro omezení plýtvání vodou při splachování evropských toalet. Na druhou stranu ale nedokážeme nalézt shodu na věcech mnohem důležitějších, projekt společné zahraniční politiky, která by měla prosazovat a hájit evropské zájmy, zcela selhává. Proč? Odpověď je jednoduchá. Vůbec totiž nevíme, jaké že jsou vlastně ony společné evropské zájmy, na kterých by taková zahraniční politika měla být založena.
Ruku na srdce, zcela jiné mezinárodní zájmy mají dnes Španělé a zcela odlišné mají Češi, Řekové či Poláci. A i v případě, že bychom se výjimečně na něčem v oblasti zahraniční politiky shodli, neexistuje žádný způsob, kterým by bylo možné tento společný názor dostatečně tvrdě na mezinárodním poli prosadit.
Evropa je dnes obklopena drsným světem, který je ovládán bojem o moc a nerostné zdroje. Na stále více místech dochází k násilným změnám hranic a v mnoha oblastech zuří etnické, národnostní a náboženské násilí. Svět je opět plný permanentních krizí a Evropa se svým mírovým programem není ani omylem vnímána jako příklad hodný následování, ba naopak. Lidé považují Unii za cosi podivného a bezzubého, breptajícího cosi o právu a mezinárodních institucích, za exota, který od dob studené války existuje jenom díky ochraně ze strany Spojených států a který je však sám o sobě zcela impotentní.
Lidé napříč celou Evropou a i za jejími hranicemi jsou si této skutečnosti dobře vědomi. Všichni vidíme, že evropských myšlenek mají sice politici plná ústa, ale i největší eurooptimisté Němci obratem odsunou Evropu na vedlejší kolej, jakmile jde o kus žvance. I proto se v Evropě řeší spíše věci podružné a nedaří se vyřešit ty zásadní. V důsledku toho důvěra v Evropskou unii a její instituce napříč členskými zeměmi rychle klesá. Příliš dlouho jsme chodili se džbánem pro vodu, příliš dlouho jsme neřešili podstatné a věnovali se nesmyslům.
V dnešním světě tvrdé reálpolitiky, do kterého jsme se najednou probudili, je zapotřebí se vrátit zpět k hledání shody na podstatných a zásadních věcech. Protože, budeme-li jakožto evropské národy skutečně spolupracovat, budeme vždy silnější a přesvědčivější, než když budeme každý jednat zvlášť. Budeme-li ale na místo toho v Bruselu nadále spekulovat o správném zakřivení banánů, pak jsme namísto toho nastoupili cestu k evropskému konci.
Nebezpečný svět se dnes vrací zpátky do Evropy. Dělení Ukrajiny, jehož jsme svědky v přímém přenosu, nám proto budiž výstrahou.
Miroslav Poche
Účinnost na prvním místě
Hlavní prioritou Evropské unie v oblasti energetiky je přechod k nízkouhlíkovému hospodářství. Nejefektivnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout a šetřit energetické zdroje je zvyšování energetické účinnosti.
Miroslav Poche
Svůj díl odpovědnosti v boji proti terorismu musí přijmout všechny arabské země
Začátkem týdne přerušilo několik arabských zemí diplomatické vztahy s Katarem. K Saudské Arábii, Egyptu, Bahrajnu, Spojeným arabským emirátům, Jemenu a Maledivám se čerstvě připojilo také například Jordánsko.
Miroslav Poche
Česko se musí naučit předcházet vzniku odpadů
Státy evropské osmadvacítky vyprodukují ročně miliony tun odpadu. Významná část odpadu přitom stále končí na skládkách nebo je spalována.
Miroslav Poche
Euronest řešil otázky další spolupráce se zeměmi Východního partnerství
Budoucnost Východního partnerství, iniciativy, jejíž základy byly položeny během českého předsednictví, byla jedním z témat kyjevského meziparlamentního zasedání Euronestu.
Miroslav Poche
CETA chtěla více času a veřejnou debatu
Asi největším tématem právě končícího plenárního zasedání Evropského parlamentu bylo schválení obchodní dohody mezi Evropskou unií a Kanadou, které vyvolalo řadu kontroverzí.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
- Počet článků 82
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1380x