Ukrajina, Rusko a české národní zájmy

Věta o hájení českých národních zájmů má u spousty lidí punc prázdné, bezobsažné fráze. Z mého pohledu je tomu tak z důvodu jejího zbytečného nadužívání, ať už politiky či médii. Reálně se však jedná o zcela zásadní princip, kterým by se měl řídit každý, kdo se, byť třeba jen okrajově, pohybuje v oblasti zahraniční politiky a mezinárodních vztahů. Proto, aby hájili jejich zájmy, totiž občané volí své zastupitele na všech úrovních. Politici by každý svůj krok či výrok měli vždy velmi pečlivě zvážit, přičemž na druhé misce vah by měly být veškeré možné důsledky, viděné právě optikou zájmů občanů České republiky, regionu či obce. Často je složité tyto zájmy správně definovat. Mezi sebou se mohou křížit krátkodobé s dlouhodobými, odlišně mohou na věci nahlížet i jednotlivé skupiny obyvatel. Potom už záleží na politickém rozhodnutí, jakou cestu zvolit. Vždy by však takovému rozhodnutí měla předcházet důkladná analýza. Přísloví „dvakrát měř, jednou řež,“ by v těchto případech mělo být napsáno tučným písmem. Ukázkovým příkladem je současná krize na Ukrajině, události na Krymu a vše s tím související. Jsme svědky řady silných výroků a gest, z nichž u mnohých můžeme vidět, že byla pronesena či vykonána s motivací blýsknout se, být první, dostat se na přední stránky novin. Případné důsledky se budou přece řešit až někdy v budoucnu. Tento přístup považuji krátkozraký, hloupý a bohužel také potenciálně nebezpečný.  

Jelikož se o tom příliš nepsalo, tak možná mnoho lidí vůbec neví, jak vážně například v minulosti silácká gesta poškodila naše obchodní vztahy s Čínou. Zatímco státy Evropské unie i USA s asijskou velmocí čile obchodovaly, Česká republika se na několik let ocitla ve vakuu. Pozitivní efekt nepřišel žádný. Abych nebyl špatně pochopen, případně osočen z přízemnosti. Rozhodně netvrdím, že na prvním místě mají být vždy ekonomické zájmy bez ohledu na lidská práva a další závažné otázky. Historie již mnohokrát ukázala, že symbolická gesta přispěla i k otočení dějin.

Pouze volám po tom, aby si politici uvědomili, že následky jejich gest ponesou občané České republiky. Je třeba umět odhadnout, kdy nemá smysl hrát si na hrdinu a kdy se naopak odhodlat k hrdinskému činu, i za cenu nějakých obětí. Při vědomí, že jsou v sázce tisíce pracovních míst, bych náš postoj k Rusku zvažoval opravdu velmi pečlivě. Naopak v otázce pomoci volyňským Čechům nesmíme váhat ani vteřinu. Naši krajané žijící na Ukrajině nás o pomoc žádají a bylo by historickou chybou a ostudou, kdybychom jim ji neposkytli v plném rozsahu. Tato pomoc bude nepochybně stát Českou republiku finanční prostředky, ale jsem přesvědčen, že v tomto případě se jedná o krok, na který bude moci být celý náš národ právem hrdý. Z minulosti si přece ještě dobře pamatujeme, jak lidé v okolních státech pomáhali československým emigrantům i naší zemi v těžkých obdobích.

Teď máme příležitost pomoci jiným my. Musí se však jednat o rychlou, rozhodnou a opravdovou pomoc. Zatím jsme se postarali o několik desítek zraněných, což je chvályhodné, ale v silách a možnostech České republiky je nepochybně mnohem víc. A jsem přesvědčen, že tím zároveň budeme hájit české národní zájmy, zejména směrem do budoucnosti.