Pařížská klimatická konference se blíží ke konci a na veřejnost se dostává návrh textu představující základ budoucí globální dohody.
Ta, doufejme, povede ke snižování emisí skleníkových plynů a odvrátí tak hrozbu globálního oteplování. Teď nastává ten zásadní a zlomový okamžik - tuto úmluvu, která má v tuto chvíli „pouze“ 48 stránek textu, dokončit a najít společné řešení se všemi státy světa. Přichází tedy čas hlavních složitých vyjednávání.
Jedním ze základních kamenů celé úmluvy je stanovení maximální hranice globálního oteplování. Před konferencí se hovořilo o 2°C, avšak mnohé státy by rády stanovily hranici o půl stupně nižší. Jde zejména o země ohrožené zvyšováním hladiny oceánů jako jsou Filipíny, Bangladéš či Maledivy. Proti nim stojí obrovská lobby ropných států v čele se Saudskou Arábií, které by na přísnějších kritériích nejvíce tratily.
Podobných konfliktů lze při vyjednávání očekávat vice - třeba u ambiciózního návrhu přestat úplně zatěžovat atmosféru skleníkovými plyny do roku 2080. To by v praxi znamenalo absolutní konec využívání fosilních paliv, jež jsou v současnosti zodpovědné za třetinu všech emisí skleníkových plynů. Takové maximalistické plány ale asi zůstanou v oblasti teorie – vždyť nejsilnější ekonomiky zemí G20 v současnosti podporují těžbu uhlí, ropy nebo zemního plynu téměř čtyřikrát většími investicemi, než jaké poskytují obnovitelným zdrojům energie.
Tento týden ještě budeme svědky mnoha pří a vášnivých diskuzí představitelů téměř všech států světa. Jsem přesvědčen, že pro nalezení společného řešení by každý měl upozadit své vlastní ambice a ukrojit si ze svého rozpočtu. Na konci nás ale musí čekat závazná dohoda, která přinese novou kvalitativní změnu ochrany klimatu a nebude pouze bezzubým kompromisem bez reálných dopadů do každodenního života.
