Evropský parlament bude v březnu projednávat návrh směrnice, která má za cíl modernizovat autorská práva a harmonizovat jejich podmínky v Evropské Unii.
Komise se snaží reagovat na rychlý rozvoj digitálního hospodářství, na nové online služby, a měnící se potřebu chránit zájmy autorů audiovizuálního a textového obsahu. Záměr je určitě správný, nicméně předložený návrh určitě není ideální. Evropská unie by určitě neměla na ochranu autorského práva rezignovat. Legislativa v této oblasti musí držet krok se změnami, které přináší rozvoj internetu, sociálních sítí a digitálních technologií. Je však otázka, jestli to s čím přichází Komise, skutečně odpovídá potřebám dnešní doby. Některé návrh nových opatření jsou totiž návratem do století páry.
Směrnice především zavádí nové poplatky a přidává povinnost provozovatelů online služeb vytvořit opatření na vyhledávání obsahu porušujícího autorská práva. Je sice pravda, že se předpokládá řada výjimek. Například se rozšiřuje akademikům a dalším výzkumníkům, mimo jiné i vysokoškolským studentům, možnost využívat bezplatně licencovaný obsah, což je bezesporu správné. Nicméně návrh, aby vyhledavače platili za odkazy a citace textů, zejména novinové články, přes které se uživatelé k nim snáze dostanou, je absurdní. V současné době vyhledávače fakticky zdarma poskytují službu, respektive reklamní prostor, který vede k větším příjmům vydavatelů díky větší návštěvnosti. Je tedy skutečně v zájmu autorů, blogerů nebo vydavatelů, kterým jde především o vyšší čtenost, aby kvůli nové regulaci došlo k omezení nebo dokonce zrušení těchto vyhledávacích nástrojů? Zkušenost z Německa a Španělska, kde podobné zpoplatnění zavedli, ukazuje, že to pouze vedlo k utlumení těchto služeb a k okamžitému prudkému snížení čtenosti a návštěvnosti některých webů, což dopadlo především na méně známé vydavatele a provozovatele a vedlo až k jejich zániku. Podle mého názoru taková opatření nikomu neprospívají. Pro lidi, kteří se kreativním odvětví působí, to může být navíc velmi omezující. Výsledkem tak bude pouze zakonzervování zkostnatělých obchodních metody velkých mediálních domů.
Nešťastná je také snaha přenést nové povinnosti na provozovatele online služeb, aby zavedli opatření na ochranu autorských práv. Nová opatření obsahuje především článek 13 směrnice. Podle něj by pak každý text, video, hudební záznam nebo fotografie musela být filtrována a monitorována provozovateli online služeb, jestli nemají obsah podléhající autorským právům. Provozovatelé by pak byli právně odpovědní za nelegální obsah. Ve výsledku by tak směrnice postihla především inovativní a kreativní evropské tvůrce pracující v malých, ale dynamicky se rozvíjejících společnostech, které bychom měli aktivně podporovat, ne vytvářet nové překážky pro jejich rozvoj. Jestli všichni, kdo pracují se sdíleným nebo přebíraným obsahem, budou muset zavést opatření k identifikaci autorských práv a platit za úryvky textu, citace, fotografie nebo jiný audio-vizuální obsah, tak to totiž dopadne především na začínající a menší podniky. Dostát všem povinnostem na identifikaci nelegálního obsahu je nákladné i pro velké společnosti jako Google. Obávám se, že pro menší podniky může být tento krok zcela likvidační.
Určitě je třeba zajistit férový podíl na zisku majitelům autorských práv. Nesmí to ale ničit malé a střední evropské podniky působící v tomto odvětví, které hraje v naší ekonomice stále větší roli. Musíme najít lepší cestu podobně, jako jsme to už dokázali u dohody na odstraňování nepravdivých zpráv na Googlu, nebo stávajícím omezením nemravných zisků mobilních operátorů za roaming. Tyto změny sociální demokraté dokázali prosadit v Evropském parlamentu i přes značný odpor nadnárodních společností. Podobně bychom měli přistupovat k ochraně autorských práv. Pevně věřím, že se nám v Evropském parlamentu podaří návrh pozměnit a že kolegové se budou při hlasování řídit zdravým rozumem a odmítnou ty části směrnice, které by pouze nesmyslně zabrzdili rozvoj digitálního odvětví v Evropě.
