Budoucnost Východního partnerství, iniciativy, jejíž základy byly položeny během českého předsednictví, byla jedním z témat kyjevského meziparlamentního zasedání Euronestu.
Cílem Východního partnerství je užší spolupráce se šesti postsovětskými státy, jmenovitě s Arménií, Ázerbájdžánem, Moldavskem, Ukrajinou, Běloruskem a Gruzií, a podpora jejich politické i ekonomické reformy. Iniciativu považuji za zcela zásadní pro politiku Evropské unie ve vztahu k této oblasti, nejen ve smyslu prohlubování obchodních vztahů, ale také v pomoci nastavení a dodržování demokratických principů. Zejména proto se aktivně do této iniciativy zapojuji a účastnil jsem se zasedání Euronestu, které propaguje toto partnerství.
V dlouhodobější perspektivě jsou státy Východního partnerství možnými kandidáty vstupu do Evropské unie, tento krok je však stále během na dlouhou trať. Nejprve se musíme snažit naplňovat jednotlivé priority partnerství, které probíhá jak na úrovni unijní, tak i bilaterární. Bavíme se o prohloubených dohodách o volném obchodu mezi EU a partnerskými zeměmi, přibližování národní a evropské legislativy, posílení spolupráce v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky či otázce dialogu v oblasti vízové liberalizace.
Naším hlavním úkolem je snaha zamezit vzniku nových dělicích čar v Evropě a nabídnout východním zemím jiné alternativy než je Euroasijská unie, která by je učinila závislé na Rusku a znemožnila jim vytvářet vlastní politiku. Proto i jedním z hlavních témat Euronestu byla otázka vytváření zón volného obchodu a uzavírání dalších strategických a ekonomických dohod, které zvýší nezávislost postsovětských zemí a umožní jim se více oprostit od ruského vlivu.
Samozřejmě si všichni uvědomujeme, že Rusko je pro tyto státy významným ekonomickým partnerem, zároveň však panují obavy, že bude posilovat svůj vliv. Snížení závislosti na Rusku je proto jedním z hlavních motivů ekonomického partnerství s Evropskou unií. Není překvapující, že Moskva tyto dohody považuje za narušení sféry svého vlivu, to ovšem odporuje demokratickým principům a suverénnímu postavení těchto zemí, a to nemůžeme akceptovat. Evropská unie představuje možnost volby a zvýšení nezávislosti. Možnost samostatně si zvolit své ekonomické a obchodní partnery musí být základem suverenity každého státu.
Demokratizace států Východního partnerství je pro nás, jakožto představitele Evropské unie, zcela zásadní a jasně vnímáme fakt, že všechny státy mají v této oblasti stále co dohánět. Musím ale s potěšením konstatovat, že vidím vzestupné tendence a věřím, že pokroky se projevují i v otázce důsledného dodržování lidských práv. Například v Bělorusku byla tato oblast obzvláště problematická a vztahy s Evropskou unií byly tak dlouhodobě na bodu mrazu. To se však v současnosti začíná měnit. Na nátlak Evropské unie byl poprvé od vzniku Běloruska do parlamentu zvolen zástupce opozice a poslední volby proběhly nebývale poklidně. Problematika dodržování lidských práv je také jedním z hlavních důvodů zbrzděného přibližování Unie a Ázerbájdžánu. Přestože Ázerbájdžán považuji za důležitého spojence především v oblasti energetiky, v budoucnu by mohl do Unie dodávat až 20 miliard kubíků plynu ročně, musím zdůraznit, že zásadně nesouhlasím s jejich postojem k lidským právům a nedemokratickými tendencemi. Jako příklad úspěchů Euronestu bych uvedl zavedení bezvízové povinnosti po dobu 90 dní pro moldavské občany, kteří jsou držiteli biometrického pasu. Ekonomicky největším úspěchem je Prohloubená a komplexní dohoda o volném obchodu (DCFTA) s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou, která vytváří nové zóny volného obchodu a tím i oboustranně výhodné obchodní podmínky.
Dalším z vážných problémů, se kterými se tento region potýká, je korupce. Vyjma Gruzie, patří tyto státy celosvětově mezi země s nejvyšší mírou korupce a Evropská unie by měla hrát významnou roli v boji proti ní.
Euronest se zabýval i dalšími tématy, mezi ty nejaktuálnější bych zařadil především energetiku a energetickou bezpečnost, která nabývá na důležitosti v důsledku neutichajícího konfliktu na Ukrajině. Závislost na dodávkách energetických surovin z Ruska není rizikem jen pro státy Východního partnerství, ale i pro samotné členské státy Unie. Proto se Evropská unie dlouhodobě angažuje v otázce diverzifikace energetických zdrojů a modernizace výrobních kapacit i distribučních sítí v zemích Východního partnerství. Značné prostředky EU vynakládá i na zvyšování efektivity při využívání fosilních paliv a především na rozšiřování využívání obnovitelných zdrojů energie. Věřím, že najdeme společnou řeč a vytvoříme takové společenství, výhodné pro všechny zúčastněné, které zajistí energetickou nezávislost a bezpečnost.
Právě otázka Ukrajiny, kterou jsem zmiňoval, je jedním z témat, na kterém mezi postsovětskými státy nepanuje shoda, a jsou rozděleny na ty, které inklinují k Rusku a na ty, které se na Rusko dívají spíše s obavami dalšího vývoje vztahů. Proto je naším cílem, aby se situace na Ukrajině co nejdříve vyřešila, a to pokud možno mírovou cestou a nedocházelo tak již k dalším ztrátám na životech.
Zasedání Euronestu považuji za zásadní krok k dalšímu rozvoji našich vzájemných vztahů i řešení problémů, se kterými se země v regionu potýkají. Mou ambicí, jako zástupce Evropské unie, je pokračovat v rozšiřování spolupráce a vedení dialogu, který povede k naplnění našich společných cílů.
