Hlavní prioritou Evropské unie v oblasti energetiky je přechod k nízkouhlíkovému hospodářství. Nejefektivnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout a šetřit energetické zdroje je zvyšování energetické účinnosti.
Naší snahou musí v prvé řadě být motivace výrobců k vývoji efektivnějších spotřebičů. Ti, kdo dokáží výrobce nejlépe namotivovat, jsou sami spotřebitelé, když budou sami tyto výrobky vyžadovat. Koupě energeticky účinnějšího spotřebiče sice znamená vyšší počáteční investici, ta se ale brzy vrátí díky energetické úspoře. Koupě efektivnějšího spotřebiče tedy v dlouhodobém horizontu neznamená volbu mezi ekologickou a ekonomickou stránkou. Tyto spotřebiče zahrnují obě dvě. Právě z těchto důvodů existují energetické štítky, které spotřebitele informují, jak je daný spotřebič účinný. Energetické štítky jsou velmi důležité i z pohledu spotřebitelů. Až 85% z nich se zajímá, jaká je účinnost spotřebiče, a pak teprve se rozhoduje.
Evropský parlament v minulých týdnech schválil „staronovou“ škálu energetické účinnosti. Vrací se původní škála A až G. Ta byla v roce 2011 rozšířena o třídy A+, A++ a A+++, když přestala stačit tempu vývoje spotřebičů. Tehdejší původně dobrý úmysl se ale v praxi ukázal jako neefektivní. Záměrem nových tříd bylo zlehčit spotřebitelům orientaci ve spotřebičích, aby mohli snáze rozlišit mezi více a méně účinnými spotřebiči, které spadaly do třídy A. Bohužel A+, nebo dokonce A++, zní natolik dobře, že mnoho spotřebitelů si ani neuvědomovalo, že by mohli mít ještě efektivnější přístroje a spokojili se s nižší třídou.
Vzhledem k tomuto matoucímu dělení jsme se rozhodli pro návrat k původnímu systému písmen A až G a ten jsme upravili tak, aby odpovídal současným moderním technologiím. Podle původního rozdělení by většina současných spotřebičů spadala do kategorií A a B a celá původní škála by tím ztratila význam. Bylo potřeba celé rozdělení zpřísnit. Nová škála je proto nastavena tak, že kategorie A představuje pomyslnou metu, na kterou málokterý současný výrobek dosáhne. Toto dělení tak představuje motivaci i jistý tlak na výrobce, aby této úrovni vyhověli, protože spotřebitelé budou spotřebiče v nejvyšší třídě vyžadovat. V novém rozdělení se tak počítá s tím, že energetická účinnost se bude zvyšovat, a je tedy připravené ohodnocení i pro mnohem účinější spotřebiče.
Chtěl bych ovšem v této souvislosti zdůraznit, že energetické štítky jsou pouze pomůckou, nikoli spásným řešením. Jedná se o nástroj, který má v prvé řadě spotřebitelům usnadnit jejich rozhodování. Je na každém, aby si sám zvolil, zda chce, aby jeho domácnost byla energeticky účinná a zda díky nižší spotřebě bude šetřit finanční prostředky. Jako při jakékoliv jiné aktivitě, i při výběru spotřebiče se musí každý řídit především zdravým selským rozumem a zamyslet se nad tím, jaký spotřebič a k jakému účelu opravdu potřebuje. Protože i provoz úsporného spotřebiče stojí peníze a zároveň představuje čerpání zdrojů, kterými se musíme naučit šetřit a nikoliv jimi bezmyšlenkovitě plýtvat.
