Začátkem týdne přerušilo několik arabských zemí diplomatické vztahy s Katarem. K Saudské Arábii, Egyptu, Bahrajnu, Spojeným arabským emirátům, Jemenu a Maledivám se čerstvě připojilo také například Jordánsko.
Oficiálním důvodem izolace je podpora teroristických organizací. Na první pohled maličkatá země hraje v regionu významnou úlohu a katarská podpora radikálů z různých organizací je již dlouhodobě veřejným tajemstvím. Spekuluje se, že z Kataru proudí peníze například pro samozvaný Islámský stát, Al-Káidu nebo Muslimské bratrstvo. Rozbuškou celé diplomatické krize se pak stalo prohlášení emíra, ve kterém údajně podpořil teroristické skupiny Hamas a Hizballáh. I když je prý tento únik informací dílem hackerů, nic to nemění na faktu, že Katar podporuje islamistické organizace a vlivnou televizi Al-Džazíra zneužívá jako nástroj propagandy.
Katar je v přepočtu na jednotlivce nejbohatší zemí světa a samozřejmě s rostoucím bohatstvím roste i chuť hrát důležitou roli v diplomacii a vzájemných vztazích. Důkazem je i fakt, že na armádní základně v Kataru, odkud se provádějí nálety na pozice islámských radikálů v oblasti, působí zhruba 10 tisíc amerických vojáků. Katar se tak pasuje do role prostředníka při řešení regionálních konfliktů. Ovšem ve skutečnosti je motivací především prosazování svých vlastních zájmů a rozehrávání mocenských her na různé strany. Nutno podotknout, že Katar není sám, kdo se v regionu takto chová.
Jediným sousedem Kataru je Saudská Arábie a přerušení vztahů s ní by mohlo mít pro Katar katastrofální dopady, především kvůli dovozu potravin do země. Věřím, že takových extrémů se nedočkáme a nedojde k ohrožení potravinové bezpečnosti v zemi, přesto Katar jistě pocítí přerušení styků s těmito zeměmi. Právě ty jsou totiž největšími odběrateli zemního plynu, který zemi zajišťuje bohatství.
Samozřejmě že se okamžitě objevily obavy z rozkolísání cen ropy. Je pravdou, že následkem diplomatické roztržky zemí blízkého východu klesly ceny ropy na světových trzích o víc než jedno procento, ale nemyslím si, že se bude jednat o zásadní a dlouhodobý problém. I přesto, že mezi Katarem a dalšími státy regionu proto panují dlouhodobě neshody, členové Organizace zemí vyvážejících ropu jsou v této oblasti schopny spolupracovat, navzdory diplomatickým rozporům.
Otázkou je, jakou bude mít celá krize dopad na jednotný boj proti terorismu i stabilitu celého regionu. Samozřejmě je vítané, že se arabské země vymezují proti terorismu a můžeme doufat, že razantní kroky vůči Kataru povedou k omezení jeho podpory, ale v prvé řadě je nutné, aby všechny arabské země přijaly svůj díl odpovědnosti v boji proti mezinárodnímu terorismu.
Podporu radikálních ideologií musíme zastavit a je nutné pokračovat v boji proti financování terorismu a extremismu. Zároveň je jasné, že impulsy musí přicházet přímo z arabských zemí, jejichž cílem musí být zvýšení bezpečnosti nejen v regionu. Bohužel tyto události mají vliv na obecné evropské vnímání muslimů. Musíme rozlišovat mezi muslimy a radikálními islamisty, kteří jsou jen úzkou skupinou zločinců. Je nutné, aby se samotné arabské země vymezily vůči teroristickým organizacím a aktivně jednaly v boji proti těmto skupinám. Krok vůči Kataru může být důležitým mezníkem v tomto boji. Naším společným cílem musí být snižování počtu radikálů, kteří se připojují k extrémistickým organizacím. Pokud chceme efektivně bojovat proti terorismu, musíme s arabskými zeměmi spolupracovat.
